Textový přepis

Generováno ze zvukové stopy a upraveno

Úvod

Dobrý den, vítám vás u dalšího dílu podcastu Nekonečná renta. Mé jméno je David Kopecký a jsem majitelem poradenské společnosti Kopecký Advisory, kde lidem pomáháme zhodnocovat majetek tak, aby jim poskytoval jistotu a klid téměř v jakékoliv situaci, aby měli vybudovaný pilíř vedle své práce a podnikání, na který se budou moci spolehnout téměř v jakékoliv situaci.

Dnes si povíme o tom, co vše je třeba řešit před tím, než začneme investovat, a upozorním na jednu důležitou věc, která, když vám bude chybět, tak investování vůbec nemusí skončit dobře.

Finanční rezerva a první kroky

Pokud se bavíme o investování, tak první, co bych měl splnit nebo co potřebuji, abych mohl investovat, tak je mít co investovat. To znamená, že jsem buď třeba prodal nemovitost, prodal firmu nebo realizuji nějaké přebytky průběžně v rámci mého cashflow a podobně.

A pokud mám co investovat, ať už jednorázově nebo měsíčně, tak stejně bych se ještě měl nad některými věcmi zamyslet. První věcí, kterou bych měl řešit, je mít dostatečnou finanční rezervu. U té finanční rezervy se říká, že by ideálně měla být ve výši tří až šestinásobku měsíčních výdajů.

Je to samozřejmě o tom přístupu každého člověka. U zaměstnanců může být ta rezerva o něco nižší, u podnikatelů by naopak spíš mohla být i trošku na delší období. Protože pokud nemám dostatečnou rezervu a rozhodnu se investovat, tak jak se budu chovat v situaci, kdy na trzích dojde k nějakému velkému výkyvu?

Bude mě to nutit ty peníze raději rychle vybrat, protože si řeknu, že to jsou všechny mé volné peníze, tak já raději to vyberu, ať o všechno nepřijdu. A to je vlastně úplný opak toho, co by člověk v té dané situaci měl dělat.

Pojištění vážných rizik

Další věcí, nad kterou bych měl přemýšlet před tím, než začnu investovat, kromě rezervy, je i pojištění. Ale mělo by to být pojištění jenom těch rizik, která nejsem schopen pokrýt z rezerv. A zpravidla je důležité mít pojištěna zejména ta vážná rizika, která jsou ve statisících až milionech korun.

Není úplně nutné mít pojištěné to, že si zlomím ruku a dostanu za to dvanáct tisíc sedm set osmdesát nebo nějakých pár desítek tisíc korun, protože z dlouhodobého hlediska mě toto neohrozí. Ale samozřejmě pokud se stanu invalidním nebo budu mít nějaký vážný úraz s trvalými následky, tak to už mě může velmi zásadně ovlivnit do budoucna a to už by určitě člověk pojištěno mít měl.

Zároveň je to důležité i v rámci nějaké odpovědnosti v běžném občanském životě, v tom běžném fungování. Jsou to záležitosti, které v podstatě můžou totálně zlikvidovat váš rodinný rozpočet a pokud by člověk ta rizika neměl zajištěná, tak se může stát, že při nějaké nepříjemné situaci by o veškeré investice přišel.

Ale k tomu chci doplnit, že zpravidla se na to dívám tak, že pojištěno by mělo být opravdu jenom to nejdůležitější, ale pokud mám už dostatečný finanční majetek, tak velmi často já s klienty diskutuji o tom, že to pojištění by vlastně mohli zrušit, aniž by si uvědomovali, že ho platí zbytečně, protože by byli schopni pokrýt veškeré své náklady a celé to živobytí už z finančního majetku.

Což třeba u rentiéra, který už by mohl fungovat čerpáním renty, tak pojištění ve většině případů nedává příliš smysl.

Proč nestačí jen „překonat inflaci“

Takže mám zajištěná rizika formou rezervy i formou pojištění a někdy si lidé říkají, že super, budu investovat, protože investování je velmi výnosné a díky tomu překonám inflaci. Ale pokud by jediným cílem bylo opravdu to, že mi někdo řekl, že investování poskytuje vysoké zhodnocení a že díky tomu překonám inflaci, tak to nemůže být jediným důvodem, proč investuji.

Protože pokud toto je můj jediný důvod a pak dojde k nějakému zakolísání na trzích nebo k nějakému závratnému vývoji, tak vám garantuji, že člověk, když nemá za tím něco víc, proč by investoval, tak ta jeho reakce na tu danou situaci nebude příliš správná.

A zde už se právě dostáváme k zásadní věci, kterou člověk pro investování potřebuje, a to mít nastavené cíle nebo cíl, kvůli kterému investujeme, a ten cíl mít sepsaný i v nějakém investičním plánu.

Jak si nastavit cíle a plán

To znamená, že vždy tam musí být ten cíl kvantifikovaný i v nějaké částce. Zda-li chci za tu či onu dobu čerpat částku jednorázově nebo měsíčně, zda-li chci třeba čerpat nějakou rentu v rámci důchodu za patnáct nebo dvacet let, nebo chci prostředky pro své děti za pět či deset let jednorázově nebo měsíčně, třeba na placení nějaké školy a podobně.

To znamená, že potřebuji mít horizont, částku a jestli chci čerpat jednorázově nebo postupně. A když toto mám, tak to už není jenom o tom, že investuji, protože chci překonat inflaci, ale mám konkrétní cíl s konkrétním horizontem a teprve na základě toho je reálné postavit nějakou konkrétní investiční strategii, která splňuje ty parametry tak, abych na konci té doby ten majetek měl nějak rozumně zhodnocen.

Takže mám šanci skutečně toho cíle dosáhnout. Protože pokud investuji jenom proto, že chci překonat inflaci, anebo prostě investuji bez cílů, tak reakce na různé výkyvy na trzích nebývá zpravidla správná. Protože nemám za tím nic, proč investuji, a takže když nemám cíl, že za deset let chci čerpat rentu a za rok mi akcie nebo za rok mi moje portfolio je o dvacet, třicet nebo čtyřicet procent níž, tak se může stát, že já to raději vyberu a tu investici ukončím a už se třeba k investování nikdy nevrátím, protože jsem tam neměl ten cíl nastavený.

A v tu chvíli to byla spíše spekulace než investování.

Stavba domu a „nákup cihel“

Tu tvorbu investičního plánu bych přirovnal ke stavbě domu. Když stavíte dům, tak vždycky nejprve člověk má nějakou vizi a plán, kde by to třeba mělo být, jak by to mělo vypadat. Udělá se nějaká architektonická studie, pak se staví i projekt a konkrétní plán, i včetně rozpočtu a podobně, a teprve z toho vyplyne, jestli to bude ze dřeva, z cihel a jestli mám tedy nakupovat cihly a kolik jich mám nakoupit, a postupně se vlastně ten dům staví.

Zatímco u finančních produktů to často funguje tak, že lidé nakupují cihly a ještě ani vůbec nevědí, jestli ten dům náhodou nebude dřevostavba. A je to proto, že v bankách anebo i od různých poradců dochází k prodeji všelijakých produktů a ony někdy nejsou samostatně ty produkty špatné, ale nemusí vůbec zapadat do toho vašeho řešení a nemusí se vám tam vůbec hodit.

To znamená, kupujete cihly i pro tvorbu dřevostavby a to znamená, kupujete produkt třeba nějakého dluhopisu na tři roky a přitom chcete mít dostatek kapitálu za dvacet let na rentu a takový produkt vlastně není příliš vhodný pro ten cíl daný, jaký jsem zmiňoval.

Přirovnání k cestování a volbě nástrojů

Tu tvorbu plánů anebo ty cíle přirovnám teď k takovému běžnému fungování, když se chci někam přesunout. Když se chci přesunout k sousedovi například sto nebo dvě stě metrů daleko, tak logicky půjdu určitě pěšky. To znamená, je to nějaký třeba běžný nebo spořicí účet.

Když se chci přesunout ke známému, který bydlí na druhém konci obce nebo o dva tři kilometry dále, tak můžu jít pěšky, ale už můžu využít třeba kolo. Když se chci dostat za někým, kdo už je sto dvě stě kilometrů daleko, tak můžu využít autobus, vlak anebo můžu jet autem.

A pokud ta vzdálenost je už třeba více jak tisíc kilometrů, tak už můžu uvažovat i o letadle, což bych přirovnal klidně k akciím. A přesně tímto způsobem já vím, jak se rozhoduji, a i tak bych se měl rozhodovat v investování.

To znamená, na ten krátký horizont využiju spořicí účet nebo termínovaný vklad a na ten už hodně dlouhý horizont spíše využiju akcie, což je přirovnání k tomu letadlu. Protože třeba do Paříže bych určitě nechtěl přijet autem a raději si zvolím letadlo.

A ono zrovna to letadlo se k těm akciím dá přirovnat, protože je to jeden z nejbezpečnějších způsobů cestování. Přesto ho spousta lidí využíváme a na ty dlouhé vzdálenosti je vlastně nejefektivnější. A ty akcie jsou na tom úplně stejně.

Na horizontu rok, dva, tři mohou samozřejmě celkem významně kolísat, ale na horizontu deset, patnáct, dvacet let už se v podstatě historicky nikdy nestalo, že by akcie nerealizovaly zisk, a v tu chvíli také jsou vlastně velmi bezpečné. Na delší horizont jsou akcie pro dosažení cíle vlastně bezpečnější, než mít peníze na spořicím účtu.

Racionalita v běžném životě vs. v investicích

To bych rovnou přirovnal i k tomu, jak jsme v běžném životě často velmi racionální, ale v tom investování až tolik ne. Když si například chci koupit počítač a vím, že budu cestovat, tak si koupím notebook. Když chci do hor, tak pravděpodobně nepůjdu v pantoflích, ale spíše půjdu v nějakých pevných botách.

Pak jsem ale zažil, že mi klientka zmiňovala, že dětem založila spořicí účet Beruška u Komerční banky, který jim založila při narození a očekává, že by ty prostředky tam pak vybírala v osmnácti letech. To je v podstatě stejné, jako kdybych šel pěšky do té Paříže, jak jsem zmiňoval, a je to vlastně nevhodný nástroj, nevhodně zvolený.

A možná, že to je i stejné, jako kdybych v pantoflích šel někde vysoko do hor. Toto byl spíš příliš konzervativní přístup, ale on někdy existuje i příliš dynamický přístup. To znamená, někdo se dozví, že investování je zajímavé a výnosné, tak začne investovat, bohužel třeba i do jednotlivých akcií, ani ne do široce diverzifikovaného trhu.

A pak za rok najednou dojde k poklesu a ten člověk z toho vystoupí, třeba i proto, že nemá rezervy. Ale ani to nemusí být z toho důvodu. Někdo prostě slyšel, že investování je výnosné, ale to nestačí k tomu, abych začal investovat, jak jsme si zmiňovali, protože tam pravděpodobně neměl žádný cíl a proto třeba po roce z toho vypadl.

Investiční strategie a rizikový profil

Takže teď jsme si ten investiční plán přirovnali k tomu, jak se někde přepravovat. A máme tedy sestavené cíle, částky, jestli budeme čerpat jednorázově nebo postupně a za jak dlouho. K tomu je pak ještě potřeba mít i nějakou konkrétní investiční strategii, která souvisí i s tím, jaký má člověk rizikový profil, jak je schopen přijímat i různé propady na trzích a podle toho, aby měl správně sestavené řešení.

Často se hovoří o tom, že člověk musí přijmout nějaké významné kolísání, pokud chce investovat na delší dobu, ale úplně to tak být nemusí. Samozřejmě jde sestavit i řešení, které je více diverzifikované a je takzvaně více zeširoka rozkročené.

Určitě tam je pak generován o něco nižší výnos, ale souvisí to pak i s významně nižším kolísáním. A pokud je to tak nastaveno proto, že daný člověk třeba to kolísání přijímá o něco méně, tak stále to může dávat smysl, protože kdyby šel do toho řešení, které by mu někdo doporučil: podívejte se, to je na dlouhý horizont a můžeme mít všechno jenom v akciích, tak nakonec ten člověk to dané kolísání by nemusel zvládnout.

Proto může být lepší zvolit o něco konzervativnější řešení a díky tomu se k tomu cíli ten člověk skutečně dostane.

Realokace, plán a emoce

Pak je důležité, kromě té strategie a toho rizikového profilu, si i sepsat, jak budete postupovat, pokud dojde k nějaké výrazné změně na trzích, jakým způsobem budete provádět realokaci, jestli už změna alokace o pět procent jiná už znamená, že budete realokovat, nebo jestli budete realokovat až od vyššího procenta rozdílu mezi třeba tou dynamickou a konzervativní složkou a podobně.

To znamená, je tam spousta detailů, nad kterými je dobré se zamyslet, a je opravdu důležité mít toto všechno sepsáno na papíře, protože pak, když dojde k jakémukoliv výkyvu nebo k jakékoliv situaci, tak vy pak nereagujete podle emocí.

Vy vezmete ten dokument, kde to máte napsáno, a podle toho začnete jednat a v tu chvíli ty emoce nedostávají tak velkou šanci. Protože emoce velmi významně ovlivňují investování a i když spousta lidí si říká, že je to investování, tak tam může být propad na polovinu hodnoty.

Ale myslím si, že spousta z vás, když se bude dívat rok, dva, tři, čtyři roky na propad větší než dvacet nebo třicet procent, což se i historicky skutečně stalo při stoprocentní akciové alokaci, že by se mohlo stát, že by už z té investice mohli vystoupit, protože emoce velmi významně ovlivňují investování a mohou ho i poměrně dobře zhatit.

To znamená, že je velmi dobré pracovat co nejvíce na tom, aby vás ty emoce co nejméně ovlivňovaly.

Role poradce a edukace

A k tomu samozřejmě může pomoct i to, že na to nebudete sami a že si najmete nějakého odborníka ve formě wealth managera nebo investičního poradce. A pak to může eliminovat i tu obavu, že si člověk říká, že neví, jestli se do toho investování chce pustit, protože k tomu nejdřív chce co nejvíce rozumět.

A to určitě je pochopitelné, ale někdy je ta bariéra až příliš velká a přitom v rámci spolupráce s poradcem vždycky dochází i k určité edukaci. Často mám zkušenost, že lidé se obávají investování spíše proto, že nemají dostatek informací k tomu, jak to funguje, a proto mají třeba z toho větší obavy.

A ty obavy jim může poradce pomoci snížit. A dále, pokud spolupracuje člověk s poradcem, tak ten pomůže i zhotovit detailní plán, včetně konkrétní strategie, rozepsat ty cíle, termíny a s vámi to rozebrat. A pro mnoho lidí je to tak příjemnější a jednodušší, než kdyby si to měli řešit sami.

A ono není až tak těžké ten plán si sestavit, ale myslím si, že je pak poměrně těžké ho průběžně kontrolovat a dodržovat. Protože pokud investujete sami, tak si sáhněte do svědomí, jestli skutečně si každý rok k tomu sednete, přepočítáte si, jestli jedete přesně podle toho plánu, jestli investujete ty správné částky, jestli už není potřeba třeba změnit alokaci, protože se blížíte k výběru prostředků pro děti nebo pro sebe, a jestli skutečně tyto změny děláte.

A jestli aktualizujete i to rozložení v rámci toho, jestli využít tu či onu dluhopisovou složku, jestli využít víc tento či onen region, jak pracovat se změnou vývoje na trzích, co se týče i měn a podobně.

Časté chyby investorů a význam alokace

Obávám se, že mnoho lidí toto nečiní a dokonce velmi často se setkávám s tím, že když někdo investuje, tak často si kupuje jednotlivé akcie, dobře, někdy kupuje i ta jednotlivá ETF, ale velmi často kupuje jenom akciové pozice a vůbec tam nemá ty jiné pozice, které snižují kolísání a jsou vhodné na kratší horizont.

Rozhodně je potřeba tam mít i ty jiné prvky toho portfolia a mám zkušenost, že většina investorů je tam nemá a má jenom akcie. A nemyslím si, že to je úplně dobře. Takže poradce hlídá to, co je nejdůležitější, a to je zpravidla alokace.

To znamená, jak mám velkou část dynamické složky a jak velkou část konzervativnější nebo defenzivnější složky, a to je mnohem důležitější, než řešit, jestli S&P 500, to znamená americké akcie, nebo index MSCI World, to znamená světové akcie. Je důležité, jestli mám šedesát procent akciové složky nebo padesát procent akciové složky, jestli to odpovídá mému rizikovému profilu a horizontu, na který investuji.

A zároveň máte v tom poradci určitého parťáka, když se cokoliv děje negativního, tak se máte s kým o tom poradit.

Závěr

Takže když si ty jednotlivé věci shrneme, tak první záležitost je, že samozřejmě nejprve musím mít co investovat. Druhou skutečností, kterou bych měl řešit, je, že bych měl mít dostatečnou finanční rezervu a měl bych mít zajištěna rizika, ať už rezervou nebo pojištěním.

Měl bych mít rozhodně sepsány konkrétní cíle nebo cíl, kvůli kterému investuji, abych měl konkrétní horizont a případně i částku, kterou chci mít k dispozici v daném horizontu. To mi pomáhá udržet mě v té investici, i když ten vývoj není zrovna v ten daný okamžik pozitivní.

Dále bych měl mít sepsanou strategii, na základě které budu investovat, jak řešit realokace, jak řešit případně propady, jak potenciálně vstupovat do trhu, ať už na začátku, tak i průběžně. A toto všechno skutečně mít sepsáno, abych měl jistotu, že mě to bude chránit proti mým emocím.

No a pokud nechci se tomu věnovat sám a chci raději využít nějakého odborníka, tak tím posledním krokem může být najmutí poradce, který vám s tím pomůže. A pokud se právě chcete připravit na investování a chcete získat radu profesionála, tak se na nás samozřejmě můžete obrátit.

Stačí jít na náš web kopecky-advisory.cz, vpravo nahoře si požádat o třicetiminutovou konzultaci zdarma a já se vám velmi rád budu věnovat. Děkuji vám za pozornost a brzy opět na slyšenou.

Získat konzultaci