Textový přepis

Generováno ze zvukové stopy a upraveno

Úvod

Dobrý den, vítám vás u dalšího dílu podcastu nekonečná renta. Mé jméno je David Kopecký a jsem majitelem poradenské společnosti Kopecký advisory, kde lidem pomáháme zhodnocovat majetek tak, aby mohli mít jistotu a klid téměř v jakékoliv situaci a aby měli nezávislý pilíř vedle své práce a podnikání, který bude fungovat i když se cokoliv změní.

Minulý týden jsem narazil na zajímavou studii, z které vyplynulo, že kdyby portfolio manažeři velkých fondů si házeli šipkou v situaci kdy chtějí nějakou akcii prodat, tak by svým klientům vydělali o miliardy více. A musím říct že přestože statistiky hovoří jasně že 8 až 9 portfolio manažerů z 10 nepřekoná trh ale v té studii mě překvapila ta čísla o kolik to může být a co k tomu často vede.

Analýza fondů a rychlé prodeje

Studii zpracoval Alex Imas a jmenuje se Selling fast and buying slow v překladu prodávat rychle a kupovat pomalu. Prováděla ji univerzita v Chicagu a součástí té studie bylo 800 velkých fondů kdy majetek jednotlivých fondů musel překračovat hodnotu půl miliardy dolarů.

To znamená nešlo o žádné malé fondy a malé správce ale opravdu o spravování velkého majetku. A tato studie sledovala obchody těchto fondů za 16 let zpátky.

A ze studie vyplývá, že když v těch fondech nakupovali akcie tak ty nákupy často byly dobré že tam analytici neselhávali ale problém nebyl v nákupech problém byl v prodejích těch akcií.

Z těch statistik vyplynulo že ty prodeje velmi často byly v nevhodnou dobu a když potom z toho analyzovali statistiku tak skutečně vyplynulo že pokud by si raději házeli šipkou jestli tu danou akcii prodají nebo neprodají tak by zhodnocení pro klienty bylo o 1,5 až 2 % ročně vyšší.

Složitost správného načasování

Tím se vlastně i dá říct že pokud si člověk investuje sám tak může dobře nakoupit ale opravdu ve většině případů je mnohem složitější správně prodat. Protože i když si koupím akcii která vyrostla o 100 200 300 % tak si můžu říct jo tak už bude lepší ji prodat už třeba nemá takový potenciál růstu jenomže ona může růst dál může klidně o dalších 200%, 300 % nebo i o více a to je často problém právě těch portfolio manažerů protože vždycky se analyzuje zejména to co člověk má nakoupit ale ten prodej je už v uvozovkách takzvané nutné zlo a často se v něm dělá ta chyba že by bohužel nějaké losování nebo jiná metrika která by mi říkala jestli už mám prodat nebo ne tak mi přinesla o 1,5-2 % ročně vyšší zhodnocení.

Předčasný prodej vítězů

A stejně tak jako jsem popisoval to že si člověk sám koupí nějakou akcii a ona pak dále roste tak to se přesně dělo i těm portfolio manažerům. A nebo zároveň se dělo často i to že už nějakou pozici prodávali protože hodně vyklesala a ona se třeba odrazila ode dna.

Ale to takzvané předčasné zaříznutí toho vítěze tak bylo častější chybou.

Přirovnání k vánočnímu stromečku

K tomuto tématu se mi líbí přirovnání od Barryho Ritholtze k vánočnímu stromečku kdy máme nějaký kmen toho stromu který by měl tvořit 60-70 % portfolia a tam by mělo být nízkonákladové ETF nebo široké globální portfolio složené z ETF které je velmi dobře predikovatelné nehledám tam nějaké vychytávky nějaký nadvýnos a teprve těch 30-40 % nebo i méně by měly tvořit ty ozdoby na těch větvích a to už může být třeba sázka na jednu akcii nebo na jeden sektor na kryptoměny zlato nebo jakékoliv další doplňující alternativní aktiva a nebo něco na čem mám pocit že třeba bych mohl více vydělat.

Problém je že ve většině případů tam toto člověk přidává proto aby to jeho celé portfolio vydělalo více ale bohužel to sráží výkonnost toho celého portfolia a i klidně níže. Protože se tam vystavujeme většímu riziku a často to není úplně optimální.

Jádro a ozdoby portfolia

Člověk by měl i do velké míry přemýšlet i nad tím časem který tomu věnuje a když budeme řešit jenom to jádro a budeme mít jenom malinkatou část těch takzvaných ozdob a doplňků portfolia tak můžeme mít jistotu a klid že bude nějak dobře predikovatelný vývoj podle toho jak mám rizikově to nějaké široké portfolio nastaveno.

A ty doplňující prvky mě už jenom kosmeticky upraví že mi třeba můžou o něco málo ten výnos zvýšit a když by se jim tolik nedařilo tak mně zas tak zásadně ten výnos nebudou snižovat.

Ale určitě v tom jádru bych měl mít to řešení těch peněz o které mi opravdu hodně jde a které vlastně v uvozovkách si nemůžu dovolit ztratit protože mi mají třeba zajistit nějakou moji budoucnost a teprve v těch ozdobičkách bych mohl mít kapitál který třeba nutně nepotřebuji na to nějaké mé dlouhodobé fungování a není to tím jádrem toho portfolia.

Core-satellite portfolio

Dá se říct že ten vánoční stromeček jak říká Ritholtz tak se dá přirovnat i k tomu core-satellite portfoliu. To znamená mám nějaké jádro a pak mám ty satelity které jsou pouze jako doplněk portfolia.

A i takto my to s klienty řešíme že vždycky tam chceme mít hlavně to jádro a jenom v některých případech od většího objemu majetku tvoříme i nějaká ta satelitní řešení.

Ale u nějakých 5 10 milionů investabilního kapitálu to příliš většinou nedává smysl protože se zbytečně to řešení zesložiťuje a ten nějaký nadvýnos v absolutní hodnotě nebo ten potenciál nadvýnosu nám nepřinese zas takovou hodnotu. A může být mnohem lepší si to takzvaně dělat jednodušší a stabilnější.

Úskalí a rizika satelitů

Protože se pak může stát že i v těch satelitech i když to nebude třeba velká pozice tak že se to skutečně nepovede a člověk o tu transakci celou přijde. Sice výnos z té zbývající části portfolia mi třeba ten propad pokryje když tam budu mít 3 % majetku a já na celém portfoliu vydělám 6 no tak jsem pořád 3 % v plusu ale určitě to není příjemné.

Musím to nějakým způsobem řešit nějaký čas s tím je strávený a pak si můžu říct stojí mi to vůbec za to mít tam 3 4 5 % hodnoty majetku? A dobře tak bych si řekl že si tam dám více tak tam dám 10 15 %.

Jenomže v tu chvíli už nesu významně větší riziko a už to také není ideální. Takže v mnoha případech bývá lepší mít opravdu velkou část v tom jádrovém řešení a opravdu jenom minoritní část v nějakém tom doplňkovém řešení.

Běžní investoři v praxi

Protože i jak jsme si říkali z té studie a v podstatě tak jak to vyplývá z té studie tak takto funguje i u běžných investorů. Pokud investují do jednotlivých akcií tak je obrovská pravděpodobnost že se jim nebude dařit prodávat ty akcie v ten nejsprávnější okamžik a že jim třeba nějaký ten výnos uteče že akcie po prodeji bude dále růst a nebo naopak.

No a potom je samozřejmě i možnost že ta firma úplně zkrachuje a že tu investici budu muset odepsat.

A 1,5 nebo 2 % ročně není vůbec málo a může to být rozhodující jestli takto chce člověk investovat nebo ne.

Závěr

A co si z toho všeho odnést? Největším uměním v investování není rozhodnutí co koupit. Největším uměním je dělat co nejméně rozhodnutí.

Protože vám garantuji a ta studie nám to ukazuje že čím častěji se musíte rozhodovat jestli něco koupit nebo prodat tím pravděpodobněji uděláte chybu. A když budeme pokračovat formou metafory nechte svůj kmen růst nehledejte příliš mnoho ozdob a uvidíte že vám investice rozhodně budou přinášet více klidu a jistoty.

Přestože tam budete mít méně ozdob tak statisticky stejně vyděláte více a ještě budete nakonec více v klidu.

A pokud k sobě hledáte člověka který vám pomůže s nastavením toho klidného řešení na které se můžete spolehnout tak se na nás samozřejmě můžete obrátit. Stačí jít na náš web kopecky-advisory.cz vpravo nahoře si požádat o 30minutovou konzultaci zdarma a já se vám velmi rád budu věnovat.

Získat konzultaci

Děkuji vám za pozornost a brzy opět na slyšenou.